V jedné malinké chaloupce uprostřed hor bydlela pašíková maminka se třemi malými prasátky. Maminka ráda malým prasátkům každý večer hrála ukolébavku na hudební nástroj. Jednou na flétnu, podruhé na kytaru a jindy na klavír. Prasátkům se po maminčiných písničkách moc hezky usínalo.
A když prasátka trochu povyrostla, přála si, aby se také naučila hrát na hudební nástroje.
A tak je to maminka moc ráda naučila. První prasátko se naučilo hrát na flétnu.
Druhé prasátko se naučilo hrát na kytaru a poslední prasátko se naučilo hrát na klavír.
Prasátka rostla a rostla až vyrostla a stali se z nich velcí čuníci.
Jednoho dne se čuníci vydali do lesa na houby. Když už měli skoro plný košík hub a vraceli se zpátky, najednou si všimli něčeho na stromě. Co to jen může být? Pomysleli si a začali to prozkoumávat. “Vypadá to jako nějaký plakát,” zamyslelo se prasátko. “A je na něm něco napsaného,” řeklo druhé prasátko začalo číst:
Hledáme nové hudebníky,
do naší lesní kapely.
Máš-li hudbu rád,
přidej se k nám.
Zvířátková kapela:
Jelínek, srneček, sovička a zajda.
“Júúú, to by se mi moc líbilo,” řeklo třetí prasátko a usmívalo se od ouška k oušku. “Nám také, nám také,” řekli jeho dva bráškové.
Když se prasátka vrátila zpátky domů, čekala už na ně maminka s obědem. Prasátka nestačila ani mamince dát košík s houbami a radostně všechna vykřikla: “Chtěli bychom do světa a stát se hudebníky v lesní kapele.”
Maminka se na ně usmála a řekla: “Pokud je to vaše přání tak budu moc ráda, když se vám splní.”
Sbalila prasátkům několik dobrot na cestu, dala každému velkou pusu a zamávala.
A tak prasátka šla do světa. Po cestě si vykládali různé zážitky a vzpomínali, když byli ještě malinkatými čuníky. A těšili se, co je čeká nového. Prošli přes několik luk, potůčků a lesů, a když už se pomalu blížili na místo, kde bydlela lesní kapela, jednoho čuníka napadlo: “No jo, ale kde budeme bydlet? Vždyť nemáme žádný domeček.”
“To je pravda,” zamysleli se jeho dva bráškové. Tak si je postavíme. To je nápad. A tak vymýšleli, z čeho by se domeček dal postavit. “Co třeba postavit domeček ze slámy?” napadlo jednoho čuníka. “Mně by se víc líbil domeček ze dřeva, mám rád jeho vůni,” řeklo druhé prasátko. “A mně by se zase víc líbil domeček z cihel,” zamyslelo se třetí prasátko. Prasátka se nemohla dohodnout, jaký domeček postavit, a tak se každé prasátko rozhodlo, že si postaví vlastní domeček. A tak se dali do práce.
První prasátko nanosilo velkou kupu slámy, kterou našlo na poli a dalo se dostavění domečku. Skládalo slámu kousek po kousku přes sebe až za chvilku bylo hotové. To je krásný domeček, pomyslelo si prasátko. V zimě mně sláma bude pěkně hřát a v létě zase chladit.
Druhé prasátko šlo o kousek dál a našlo pěknou hromadu dřeva. Vzalo si pilku a sekerku a pustilo se do práce. Prasátku to trvalo sice o něco déle než prvnímu prasátku, ale zanedlouho mělo z polýnek postavenou pěknou roubenku. “Nejen, že domeček pěkně voní dřevem, ale ještě se v něm bude hezky ozývat zvuk kytary, až začnu hrát,” usmívalo se prasátko a bylo s domečkem moc spokojené.
Třetí prasátko se vydalo o kus dál. Našlo si moc pěkné místo u lesa a dalo se do stavění. Skládalo cihličku vedle cihličky postupně na sebe. Pracovalo ve dne v noci, až bylo hotové. “Ještě tomu něco chybí,” zamyslelo se. A tak do oken dalo krásné červené květiny. Do domečku pověsilo obrázky nad krb a nezapomnělo ani na houpací křeslo s příjemnou dekou.
“Jsem moc spokojené, sice mi stavění domečku trvalo nejdéle, za to je domeček pevný jako skála a nic s ním nehne, ani déšť ani vítr,” pomyslelo si třetí, nejstarší prasátko.
A tak všechna prasátka začala bydlet v nových domečcích. Bydlelo se jim moc hezky. Každý den trénovali na své hudební nástroje, a učili se nové písničky, aby se co nejdříve mohli přihlásit do kapely.
Jejich hudba byla slyšet široko daleko až jednoho dne ji uslyšel vlček Fanoušek. Fanoušek měl moc rád hudbu a přál si, aby uměl hrát na hudební nástroj jako prasátka. A tak doma našel trumpetu a začal se na ni učit hrát. Když už si myslel, že mu to jde, vydal se za prasátky, aby si s nimi mohl zahrát.
Přišel ke slaměnému domečku, kde bydlelo první prasátko a zaťukal. “Kdopak to je?” zeptalo se první prasátko. “Tady vlk, mohu prosím dovnitř za tebou?” Prasátko se rozklepalo, a než stačilo něco dalšího říct, vlk spustil na trumpetu. Foukal a foukal, tak moc se snažil až se domeček celý rozletěl. Prasátko nečekalo a utíkalo se schovat do domečku svého brášky.
Vlk doběhl ke dřevěnému domečku a zase zaťukal na dveře, “ťuk, ťuk, ťuk”.
“Kdopak to je?” zeptalo se druhé prasátko. “Tady vlk, pusťte mě prosím dovnitř.” Druhé prasátko se rozklepalo a než stačilo něco říct, vlk spustil na trumpetu. Foukal a foukal až se i dřevěný domeček celý rozletěl. Obě prasátka se běžela schovat do cihlového domečku svého třetího brášky.
Vlk doběhl za nimi a zase zaťukal na dveře, “ťuk, ťuk, ťuk”.
“Kdopak to je?” zeptalo se třetí prasátko. “Tady vlk, pusťte mě prosím dovnitř.” I třetí prasátko se rozklepalo a než stačilo něco říct, vlk spustil zase na trumpetu. Foukal a foukal, ale domeček se nerozletěl, stál pevný jako skála. Vlk ještě několikrát oběhl domeček ze všech stran, a když viděl, že mu nikdo dveře neotvírá, sedl si na pařez, odložil trumpetu a jen smutně vzdychal: “Chjo, chjo”.
Prasátka ho celou dobu sledovala z okna, a když viděla, že tam vlk sedí s trumpetou a smutně kouká, rozhodla se, že seberou veškerou odvahu a půjdou za vlkem.
Opatrně se k vlkovi přiblížila a zeptala se ho: “Vlku, ty jsi smutný?” Vlk se otočil a povídá: “Ano jsem, tak moc jsem si chtěl s vámi prasátka zahrát, vy jste přede mnou utekla a ještě jsem vám rozbořil vaše domečky,” řekl vlk smutně.
Třetí a nejmoudřejší prasátko hned vlkovi odpovědělo: “No jo, jenže nám maminka vždycky říkala, že si na vlka máme dávat pozor, že nejste hodní.”
A vlk odpověděl: “To se o nás vlcích povídá, ale jsme se zvířátky kamarádi, a já bych se moc chtěl stát hudebníkem.”
“A jak ti říkají?” zeptala se vlka prasátka. “Jmenuji se Fanoušek,” usmál se vlk. “Máme nápad,” usmála se prasátka a běžela pro hudební nástroje.
“Přidej se k nám, zahrajeme si všichni společně,” a tak začali hrát. Ale jakmile vlk začal hrát na trumpetu, prasátka si začala zadělávat ouška. “To se nedá vlku poslouchat, ale víš co? My ti s tím pomůžeme.” A tak prasátka dala před vlka noty a začala ho učit hrát na trumpetu, chvíli to sice trvalo, ale nakonec se vlk přece jen naučil na trumpetu hrát.
Měl z toho velkou radost a přemýšlel, jak by se za to prasátkům odvděčil. Když viděl rozbořené domečky tak ho něco napadlo. “Víte co? Já vám ty rozbořené domečky znovu opravím.” A tak se vlk dal do práce. Vzal dlouhý provaz, pilku, sekerku a pustil se do práce. Netrvalo to dlouho a domečky byly zase jako nové.
Všichni byly moc spokojení a nakonec si společně zahráli v lesní kapele.
