V jedné malinkaté vesničce, uprostřed hor, bydlela holčička s maminkou.
Holčička byla velmi chytrá, a v každé situaci si dokázala poradit.
Doma měla na výběr z několika oblečků, ale nejraději nosila oblečení s červenou barvou. A protože měla velmi šikovnou maminku, ušila jí červené šatičky, klobouček a plášť. Holčička měla z toho velkou radost.
Když holčičku viděli lidé z vesnice, všem se moc v červených šatičkách líbila, a proto jí začali říkat Červená karkulka.
Jednoho dne pan pošťák přinesl dopis, maminka s Červenou karkulkou ho otevřely a začaly číst:
Milá Červená karkulko a maminko,
moc se na vás teším,
až vás zase uvidím.
Bacil si teď na mě sedl,
prý se mu u mě líbí, si řekl.
Ale já se nedám, protože doma spoustu vitamínů mám.
Vaše bábi.
“Ta babička, je s ní sranda, i když jí není moc dobře,” řekla maminka. “Karkulko, pomůžeš mi prosím pro babičku přichystat dobroty, aby se jí brzy udělalo lépe?” zeptala se Červené karkulky maminka. “Moc ráda,” usmála se Červená karkulka a pustily se společně s maminkou do chystání dobrot. Upekly babiččinu oblíbenou bábovku, ze sklepa donesly červená jablíčka, z lednice vytáhly bezový sirup a od souseda Medovníčka dostaly lesní med.
Vše daly do košíčku a přikryly šátkem.
“Maminko, mohla bych jít sama k babičce a donést jí dobroty? Prosíííím.” Maminka chvíli přemýšlela, ale nakonec souhlasila.
A tak se Červená karkulka vydala na cestu. Šla loukou, kde se pozdravila s motýlky. U potůčku zamávala pstruhům. Čekala ji už jen cesta lesem. Na lesní pěšince uslyšela zvláštní zvuky ze křoví. Zastavila se a chvíli čekala, co se bude dít. Najednou že křoví vylezl vlk.
Poklonil se a pozdravil: “Dobré poledne, přeji.”
Červená karkulka hned vlkovi odpověděla na pozdrav: “Zdravím vlku, máš pravdu, dneska je krásný den.”
Vlk se ptal dál: “A kam máš namířeno? A jak se jmenuješ?”
Karkulka vlkovi zase odpověděla: “Jdu navštívit babičku, je nemocná a není jí dobře, v košíčku pro ni mám nějaké dobroty, které jsme nachystaly společně s maminkou. A říkají mi Červená karkulka.
Vlk se chvíli zamyslel: “Jdeš navštívit babičku? A kde babička bydlí?”
“Bydlí kousek odsud. Tam kde končí les a začíná rozkvetlá louka,” usmívala se Červená karkulka.
“To je tvoje babička? Babičku znám, je s ní velká sranda, chodím za ní hrát karty. Ale dlouho jsem u ní nebyl, ani jsem nevěděl, že je nemocná. Mohl bych jít s tebou babičku navštívit?” usmíval se vlk.
“Budu ráda, když půjdeš se mnou,” odpověděla Červená karkulka vlkovi.
“Ale ještě babičce natrháme květiny, ty má totiž moc ráda,”navrhla vlkovi karkulka.
“Podívej, tam rostou její oblíbené pomněnky.”
A tak se dali oba do trhání kytiček. Trhali a trhali, až se vlk od Červené karkulky vzdaloval čím dál více, až se nakonec ztratil úplně. Červená karkulka už měla z pomněnek pěknou kytičku a začala se koukat po vlkovi, ale vlk nikde.
A tak se na cestu vydala dál sama.
Přišla k domu, kde bydlela babička. Zaťukala a vešla dovnitř.
Na posteli ležela babička. Dneska ale vypadala jinak, než obvykle. Červená karkulka několikrát obešla postel, aby se lépe na babičku podívala. Babička měla velké zavřené oči, dlouhé uši, čumáček a velmi, velmi chrápala.
To je zvláštní, takovou babičku neznám, je to asi tím, jak jí není dobře, myslela si Červená karkulka.
Když v tom, holčička uslyšela konvici s vodou jak poskakovala na sporáku a ohlašovala teplou vodu na čaj. Za chvilku někdo z kuchyně zavolal: “Čaj je hotový.”
Byla to babička, která donesla čaj a sušenky.
Červená karkulka se podívala na babičku, a podívala se na postel. Ani babičku nestačila pozdravit a jen ze sebe tenkým hláskem vydala: “Babičko, když ty jsi tam, tak kdo místo tebe leží v posteli?”
Babička se začala smát: “To je přece vlk. Říkal mi, že jste se potkali v lese, ale že ses mu ztratila, tak šel napřed. Chtěl mě rozesmát, protože věděl, že mi není dobře. Oblékl si moje pyžamo, vlezl do postele, ale asi po té dlouhé cestě usnul.”
Sotva to babička dořekla, vlk se probudil. Všichni se moc nasmáli, protože vlk v babiččině pyžamu vypadal opravdu srandovně.
Okolo babiččina domu šel zrovna myslivec, který slyšel velký smích z okna. “Ta babička, asi se jí už udělalo lépe,” usmál se myslivec a rozhodl se, že babičku půjde pozdravit.
Když vešel do místnosti, viděl vlka v babiččině pyžamu a začal se smát.
Babička pomohla Červené karkulce nachystat dobroty, které přinesla. Do hrnečků nalily ovocný čajík a vyprávěli si lesní příběhy.
Babička měla z návštěvy Červené karkulky, vlka a myslivce tak velkou radost, že se jí ulevilo a bacily šly zase o dům dál.
