Když se Apatík ráno probudil, nasnídal se s maminkou a tatínkem a utíkal do lesa. V lese už na Apatíka čekal Morgatík s Rexíkem.
“Tak co budeme dneska dělat, napadá vás něco?” ptal se Apatík Morgatíka a Rexíka.
“Mohli bychom postavit nějaký hodně velký bunkr,” navrhl Morgatík.
“Mně by se dneska líbilo jít se potápět do moře,” řekl s radostí Rexík.
“A co bys chtěl dneska dělat ty, Apatíku?” zeptal se Morgatík s Rexíkem.
“Já bych se chtěl vydat za dobrodružstvím,” usmál se Apatík.
Každý chtěl dělat něco jiného, a tak si všichni tři lehli do trávy a koukali na oblohu, na sluníčko a plující mráčky.
“Jeee, podívejte, támhle ten mrak vypadá jako hrad, ukázal na plující mrak tlapkou Morgatík. Takový hrad bych chtěl někdy vidět,” zasnil se Morgatík.
“Jee, a tady pluje mrak, který vypadá jako velká mořská vlna,” usmíval se Rexík, “přál bych si vidět oceán.”
Apatík se díval také na plující mraky, jestli v nich něco uvidí jako Morgatík s Rexíkem, ale žádný z nich mu nic nepřipomínal.
A tak se Apatík dál koukal na oblohu. Za chvilku kolem proletěl Konfucík, který právě hledal nějakou dobrotu.
Apatík se na létajícího Konfucíka chvíli díval a pak jen s úsměvem řekl: “Přál bych si mít křídla a vidět svět z výšky a zažívat velká dobrodružství.”
“Teď mě něco napadlo,” řekl Apatík a sedl si. “Každý z nás má přání a chtěl by něco vidět. Co kdybychom se společně vypravili za dobrodružstvím a splnili si sen.”
“No to je nápad,” řekl s radostí Morgatík s Rexíkem.
“No jo, ale jak se na tu dlouhou cestu vypravit? Kolem světa je velká dálka a za chvilku by nás bolely tlapky.”
A tak přemýšleli a přemýšleli až je nakonec něco napadlo a pustili se do stavění.
“Budeme potřebovat dlouhé kapradiny,” řekl zamyšleně Rexík. “Vím kde rostou,” mrkl Apatík a za chvilku donesl ty nejdelší kapradiny, které našel.
Kapradiny upletli kolem dokola a pevně je svázali a nezapomněli z kapradin také uplést dno a košík byl hotový.
“Ještě dlouhé provazy,” dodal Morgatík. A běžel pro ně domů.
“A jako poslední nám chybí látka,” dodal Apatík. “S tím nám pomůže moje maminka,” řekl Rexík a utíkal za maminkou.
Rexíkova maminka našla doma hodně látky, a protože byla šikovná, tak látky jehlou a nití spojila dohromady a byl z toho velký kruh.
Apatík s Morgatíkem a Rexíkem kruh spojili dohromady a uvázali ho na lana a ty pak připevnili ke košíku.
“Hotovo,” a teď hodně foukejte. “Fuuuuuu, fuuuuuu” a všichni tři začali foukat. Kruh se pomalu zvedal a zvedal až se z něho stal obrovský balón.
Balón byl tak moc velký, že se na něj přišli podívat dinosauři a zvířátka, kteří balón zahlédli.
“Máme na cestu všechno zabalené?” zeptal se Rexík. A Apatík začal vše kontrolovat: “Kompas máme, mapu taky máme, spacáčky jsou vzadu, tak asi máme všechno.”
“Zapomněli jsme na svačinky,” vykřikl Morgatík.
Ale to už se svačinkou přišla maminka Apatíka, Rexíka a Morgatíka, aby se s nimi mohli rozloučit.
Apatík, Rexík a Morgatík dostali od maminek velkou pusu a pořádné objetí.
“Tak nasedat a můžeme se vydat na cestu,” volal Apatík na ostatní.
Sundali pytlíčky s kamínkami, které byly připevněné ke koši a balón začal stoupat vzhůru ke sluníčku.
Za chvilku byli tak vysoko, že minuli mraky, které pluly kolem.
Pozdravili se s Pterodaktylkou, která měla v košíčku schovaná vajíčka a viděli Yiho, ptáčka podobnému orli, jak staví vysoko v horách hnízdo pro svá mláďátka.
“Jaký je první cíl cesty?” zeptal se zvědavě Morgatík.
Apatík zavřel oči a ukázal tlapkou na mapě, kde byl obrovský hrad.
Všichni tři se usmáli.
“Tak my letíme za dobrodružstvím děti, a až objevíme celý svět, tak vám o něm budeme zase někdy vyprávět.”
Tak ahooooj a mějte se sluníčkově.
